I když v minulosti musely mít kolejnice mezi sebou mezeru, aby se vyrovnaly s teplotní roztažností/kontrakce, tato technika se již nepoužívá u vysokorychlostních vlaků. Kolejnice jsou svařeny dohromady několik kilometrů, a poté zahřát na vysokou teplotu, aby se plně roztáhl. Kolejnicové upevňovací prvky využívají velmi vysokou upínací sílu, a tak je kontrakce mnohem menší. Druhou technikou je dilatační spára, který může být jiný: už to není pouhá mezera, ale hladký spoj, kde jsou dvě kolejnice vedle sebe a když rostou nebo se zmenšují na délku, mohou klouzat vedle sebe.