Proces sodíkové páry je filmová technika pro kombinování herců a záběrů na pozadí. Vznikl v britském filmovém průmyslu na konci 50. let a byl široce používán společností Walt Disney Productions v 60. a 70. letech jako řešení před technologií zeleného plátna, kterou známe dnes.. Při natáčení byly použity sodíkové výbojky, před kterými se natáčelo. K expozici dvou samostatných prvků filmu se používá kamera s děličem paprsků. Hlavním prvkem je normální barevný negativní film, který je necitlivý na sodíkové světlo, a druhý černobílý film, který je vysoce citlivý na specifickou vlnovou délku produkovanou sodíkovými parami.. Postavy herců tak mohly být kombinovány s jiným pozadím a zachyceny s velkou barevnou přesností ve finálním filmu. Produkční studio Corridor Digital zveřejnilo video ukazující moderní aplikaci procesu sodíkových par, pomocí vlastního filtru vyvinutého Paulem Debevecem.