«Ne, nedívej se na mě tak... Nebudu tě nutit cítit se nepříjemně. Ne víc než je nutné. Víte, že toto video by mohlo začínat ani končit impozantní záběr na Akropoli. Nebo olympijských hrách. Nebo hluboké modré vody Egejského moře. Nebo s lidmi přicházejí o své práci a domy. Nebo jiné osoby spících v malých krabičkách. Nebo jiné řízení luxusní auta. Ale už se to nestane. Protože toto video nebyl ’ t udělal dojem, ani šokovat. Protože tato slova nejsou křik. Oni ’ re šepot.
Mohl být čtení tohoto v angličtině, nebo němčině, nebo ve francouzštině, nebo španělština nebo portugalština, nebo finština. Ale to vyhrál ’ t stane. Protože chci s vámi mluvit v mém jazyce. Stejným způsobem jsem ’ d jako vy myslet v tvé. Bez ohledu na jazyk ovládáte. V každém jazyce.. Protože se ’ znovu naše. Protože jsme ’ re všichni evropští občané. Pyšní lidé. A máme právo být jiný. Máme k dispozici ’ šťastně s každým ’ s základní právo na štěstí. Lidé z mé generace. A vaše generace. Nezáleží na tom, co to je. A bez ohledu na pohlaví, nebo náboženství, nebo sexuální preference je a každý ambice a sny. Protože právo na přežití, do práce, k optimismu, právo na život, v každém smyslu, je vzájemná.
Má slova jsou výzvy k vzájemná objetí. A poctivý, upřímné, 'Jsem rád že tě vidím úsměv'. V příštích letech. Že ’ s co je evropské integrace. Teď je naše šance. Takzvané 'apatická generace', 'Generace Y', generace deprivities, 'screen generace', melancholické generace, 'Ztracená generace', může být první generace v moderních dějinách, který bude jednou přednášet příběh snít o něčem lepším. A praxi. Můžeme být této generace. Nejpyšnější. Nás Řekové se stal pokusným králíkem 'úsporných opatření'. Protože jsme se odvážili k jejímu. A dokázali jsme to. V papíru. A přesto jsme umírají. V životě. Teď můžeme dovolit být morče naděje. Pro spravedlivější Evropu. Hodně tvrdé práce. S upřímností. Společně. Don ’ t nechte nás o samotě. Don ’ t bát. Chci a může přispět. Vydržím to. Jak budu mít právo na úsměv. Jste?»